Statistika

HTML kód

 

HTML kód

 

Kalendář

Coyah

Kali

Jednou v práci jsme se s Kalim domluvili,že ho v Coyah navštívím. Ještě než odjel v pátek domů, nakreslili jsme spolu  plánek cesty do Coyah a pak mi povídá:  "Paul, pojedeš autobusem z Madiny, odtud se dostaneš do Coyah."   "Bien," povídám," zítra ráno jsem v 10 hodin v Coyah."Paul, vystoupíš na zastávce "Hospital Coyah", naproti, přes silnici je "Café bar", budu tě tam v deset hodin čekat." Druhý den ráno stojím na rue Thauya na místě, kde zastavují taxíky, pravou rukou a ukazováčkem ukazuju projíždějícím taxíkům svůj směr - Madina.(pravou rukou palcem za hlavu znamená město - la ville). Zastavuje plné taxi.  "Madina?"  "Oui." S penězi připravenými v ruce, nasedám jako šestý, ale nevadí mi to, zvyknete si na to. Chce to jen cvik, zvlášte když sedíte ve předu tři. Projíždíme carrefour Hamdallaye, na křižovatce ve čtvrti Dixin se dáme doleva a jsem na  Madině.  "Deux cent  francs" říká řidič. Dávám mu peníze a on rychle odjíždí. Na Madinně panuje shon, spousta lidí, vlastně jako všude ve městě, ale zde! Přijíždějí taxíky, autobusy, někde čtu "Forecariah","Dalaba",Kissidougou. Ptám se jednoho z čekajících   "Coyah?" odpoví mi: "Il se ne pas venir dábor ". Co mi to vlastně řekl? Aha!"Ještě nepřijel!  Přijíždí další autobus,čtu Coyah. Ale než jsem k němu těch pár kroků přeběhl tak je beznadějně plnej. Čekám na další a ted´ už  poučený vtlačuju se do něj jak se dá i já. Vybojoval jsem si místo někde uprostřed. Myslel jsem si, že budu pohodlně sedět na sedadle , chyba!  Koukám, mají to zde vymakaný. Uprostřed, kde je chodbička, stloukli taková sklopná sedátka, takže kde normálně sedí čtyři lidi, sedí  nás šest. Kouknu za záda :  neuvěřitelné! Sedum v jedné řadě! Autobus je přecpaný lidmi co jedou do vnitrozemí k prasknutí. Konečně vyjíždíme a už ted´mám pocit, že se tu nedá dýchat. Projíždíme kolem letiště, pak předměstím Sangoyah s jeho obrovskou tržnicí plnou lidí ze města i z venkova. Jak sjíždíme ke " Kilometru 36", koukám, řidič si asi pozdě všiml stojícího auta, udělá myšku a autobus se v plné rychlosti rozkývá, lidé křičí. Po chvíli zděšení ustává. Využívám toho a udělám pokus  abych se nadýchal trochu vzduchu z pootevřeného okýnka.  Dělá se mi zle. To teplo! Ta vlhkost ! Kakoulima je čím dál blíž, zahýbáme doprava, přibývá stromů . Za Coyah začíná prales. Jsem trochu nervozní, abych nepřejel. Průvodčí, kterému jsem platil šest set franků mi naznačuje -" ještě ne"  a povídá "Já ti řeknu. "  "Merci."  Po pár kilometrech vystupuju v "Hospital Coyah "s jedenapůlhodinovým zpožděním díky zácpě na dálnici. Jsem tady! Vstoupím do "Café bar" naproti přes silnici . "Bon joure," pozdravím, rozhlédnu se a zjišt´uju - KALI TU NENÍ ! Jakpak by né, přijel jsem pozdě. Co ted´?  Ptám se hostů a majitele baru  "Znáte Kaliho? Mám tu s ním schůzku a přišel jsem pozdě."  "Non, je regret " říká, " lituji, žádného Kaliho neznám.  "To není možný ! " a jdou na mě mdloby. "Al Kali Bangura z Mafrey ! " zkouším to znovu.  "Oui", tak toho známe, povídá majitek  "cafe bar" a posílá pro Kaliho spojku.  " Za chvíli přijde, je to můj příbuzný !" "Merci" Sedám si a mám takovou chut´ na kafe, pijí ho zde všichni, "Monsieuer, dejte mi taky jednu ."  Popíjím kávu, fakt dobrá . V tom přichází Kali. Má radost , že mě vidí, já z něj ještě větší. Říkám mu o zácpě na silnici, proč jsem se zdržel. "Dáš si taky kafe Kali?" "Ty piješ naši kávu Paul? "  "Proč se ptáš?" "No jen tak, že by tě to mohlo svalit, nejsi na ni zvyklej"  "Aha."  Budu si pamatovat : kávu zde raději nepít.  "Do kopců v okolí půjdeme až příště Paul," říká Kali," dnes tě musím představit rodině a příbuzným." A vykročili jsme spolu na ulici.  Byla to  "rue du NIGER ",  "cesta přicházející od Nigeru," a nebo také autoroute - dálnice.

 
Poslední aktualizace 21.02.2012