Statistika

HTML kód

 

HTML kód

 

Kalendář

Ostrovy

ile de Sorro, peklo i ráj

První kroky po ostrově nás vedou kolem chatek pro turisty,prázdných a opuštěných.Začíná období dešťů a zdá se ,že nejsou ani moc navštěvované.Projdeme palmovým hájem a jsme na pláži.Nikdo tu není jen my.Paráda,voda teplá a fakt slaná.Blížil se konec dne, jdu z vody,přistoupím k jednomu z našich průvodců a říkám mu : "Vidíš ten kopec?" a  ukážu mu na něj prstem,abych se přesvědčil, že ví o čem mluvím."Oui,monsieur", a kývne hlavou.Přejedu ještě jednou očima celý ten dlouhý ostrov.Fakt, je to nejvyšší bod."Za jak dlouho myslíš,že budeme nahoře?" "Tak hodina" povídá "Žertuješ,za dvacet minut jsme tam!" "Non,monsieur" "Jak myslíš,já jdu."                                                                        Na plavky jsem si dal opasek,foťák a nůž ,obul sandály a vyrazil.

Za chvíli jsem na úpatí a lezu strání do vrchu. Hledám trochu schůdnou cestu mezi křovím a skalami. Konečně jsem nahoře a tam, stojí chýše,pokrytá palmovými listy. Vyšel z ní domorodec, pozdravíme se a on mě zve dál. Opravdu skromné obydlí. "Ty zde žiješ? ptám se ho.  "Oui " a říká,že chodí dolů do přístavu . "Conakry ",říkám a ukáži rukou. "Oui"  "Kakoulima c´est louen de ici,je odsud daleko, ale je pěkně vidět." A tak spolu koukáme na město v dálce,vedle je Fotoba,Room,ile de los a za ním už jen oceán který sahá až k jihoamerickým břehům. Je tu ticho a klid,ale já vím,že to tu nebývalo jako dnes.Zde na těchto ostrovech bývalo kdysi největší překladiště otroků v celé západní Africe. Zde kotvily otrokářské lodě a odvážely domorodce přes velkou louži do země, která nám  dnes tak hlásá o morálce. Poslední otrokářská lod´ odtud odvezla svůj živý náklad až ke konci devatenáctého století. Stopadesát let potom,co u nás František II. zrušil svým patentem nevolnictví. A to si říkali křestané. Dívám se do dolů na pláž a říkám "Budu už muset jít, přátelé jsou dole a za chvíli odjíždíme." Ještě jednou si podáme ruce. "Jsem rád, že jsem tě potkal."  "O´ revoir Paul."  Scházím pomalu dolů, přijdu na pláž a odcházíme.Zase procházíme kolem domečků,kde ted´domorodci cosi pečou na ohni. Blíž už vidíme ,že je to asi metrový leguan. Cítím jak mi pot začíná téct po zádech.  "Ti zde žijí?"   "Oui" a ukáže mezi palmy směrem do nitra ostrova. "Hm..."  Po chvíli  nasedáme do lodi  a odjíždíme. V přístavu na nás čekal Baba a odvezl domů na Matotto.Byl to opravdu hezký den.

Žádné komentáře
 
Poslední aktualizace 21.02.2012