Statistika

HTML kód

 

HTML kód

 

Kalendář

Ratoma

Ratoma I

Přestěhovali jsme se z Matota k Babovi na Ratomu.Je to jedna z lepších čtvrtí ve městě s ambasádami a hotely. Bydlíme teď v pěkné vile spíše francouzského stylu s bazénem a zahradou,která končí u mořského břehu. Druhý den říkám našemu domovníkovi Bangurovi "Můžeš za mnou prosím tě zavřít  bránu? Chtěl bych to tady v okolí trochu omrknout. "Non, neznáš to tady patrón."  "A proč si myslíš, že chci jít ven? Právě proto, abych to tady poznal, né?" "Jdu s tebou patrón." "Jak myslíš a neříkej mi patrón, to já nejsem, to je náš pan šéf , já jsem Paul, rozumíš?" "Oui, patrón."  "Hm....."    Něco mě napadá.  "Tady máš pár peněz."   "Non."  " Me oui, ale ano, já tě ted´ platím."  Vylezeme zkratkou a jdeme na rue Thauya. Najednou je kolem nás chuml tak deseti dětí a volají "Foté, foté" a berou mě za ruce.  Zastavíme se a Bangara mi říká, jestli bych mu ty peníze, co jsem mu dal, mohl rozměnit.  "Me oui, ale jistě, tady máš." Jak je dostal, tak je hned rozdal těm dětem. I já se přidávám. Ta radost!  A ještě stihl dvě z nich pohladit po hlavě. Jdeme dál, vrtá mi to hlavou a tak se ho ptám  "To jsou tvé děti?"  "Non"  "Ty je znáš!"  "Non."  A jde vesele dál.   Hm...  Ten malý muslim mi tu udělil velkou lekci, aniž si to uvědomil. Ujdeme pár kroků a vidím nápis Tele center internacional. První možnost se dovolat domů! Vejdu a ptám se "Est-ce  que je peux ici parler avec Europe? dovolám se odtud do Evropy? "Oui, ale přijd´te večer." Poprvé si po třech týdnech zavolám domů,není to paráda? A vyšli jsme na rue Thauya u taxíků. Bangura se ptá"Kam ted´? " ukážu rukou tam! Až později jsem věděl ,že jdu na Kapporo.  Pak končilo město a byli jsme u moře. Šli jsme dlouho po břehu , pískem i mangrovem, až jsme došli k chýším. Vyšli z nich domorodci, mají z  nás radost. Bangura se s nimi dává do řeči, samozřejmě Susu *on jinak totiž neumí a fransé velmi málo.  Ti lidé tu žijí neuvěřitelně chudě. Jako by mi Bangura chtěl něco říct.  Já vím co se má.  Vracíme se stejnou cestou a  když se pak otočím, už nejsou vidět, ani jejich chýše a my pomalu vcházíme do města.

 
Poslední aktualizace 21.02.2012