Statistika

HTML kód

 

HTML kód

 

Kalendář

Stefan

la ville

  Bylo to někdy z počátku... to už jsme byli na Ratomě. Začalo období dešťů, v továrně na Camp Alpha Yaya Dialo jsme končili v 17hodin. Zde se stmívá velice rychle a než se dostaneme domů, tak je za chvíli tma. Večer se jdu po práci jen tak vyvětrat a pokecat s místními k nedalekému stánku. Vede ho Idrísa, Susu, fajn kluk. Zpočátku naše konverzace vázla, lépe řečeno, nerozumněl jsem skoro ničemu a měli ze mne psinu, pak už to bylo čím dál lepší. Přijdu jednou k němu, má plno, lavičky okolo obsazené štamgasty. Má na hlavě kulicha a s vážnou tváří vaří čaj s citrónem. Řikám mu : " Idrísa,qu´est-ce qui se passe? Co se děje? "  Odpoví s ledovou tváří "Je zima, Paul ". Prší už v kuse čtrnáct dní, ale teplota neklesá pod 28st.C. Kouknu po ostatních, žádná Cola, čaj ted´ frčí. Říkám mu : " Idrísa, zima vypadá trochu jinak ."  Nevěří, něco mě napadá.  "Otevři ledničku a dej nahoru ruku!" On ji tam dá a pak ucukne.  "Vidíš,to je naše zima, všechno bílý,sníh...Ale stejně jsem ho nepřesvědčil ,všichni se smějí.  Co nám tu ten Foté bude povídat...! a nevěřícně kroutí hlavou.

Pak jednoho dne přichází  Moris, Ital, který tam žije s hezkou domorodkou. Jak se tak bavíme o všem možném, co jsem, co dělám, on povídá: "Chodil sem nějakej Čech,  jmenuje se Stefan."  "A kde je ted´?"  "Nevim, bydlí někde na Kippe, ale dělal v jednom hotelu en ville." Je to jasný, jedeme do města. V sobotu nasedáme do taxíku, který míří do "la ville". Ještě nikdy jsem v těch místech nebyl. Za chvíli vcházíme  do hotelu. "Jó, Stefan, ten už tu nedělá", říká garsón. "Kde je ted´?" ptá se Moris. Krčí rameny.  No nic, jdeme ven.  "Ó Révoir ". Jdeme ulicí a ted´ jsem to uviděl . Byl to šok. Lidi bez rukou a nohou. Byli to děti i dospělí, nemohu od toho odtrhnout oči, rozhlédnu se kolem sebe ... tolik neštěstí... přistoupím k jedné ženě, která zde sedí se svými malými dětmi, nemá ruce! a tak jí celý připitomělý česky říkám -  "kam ti ty peníze můžu dát?" nevím si rady, tak jí je vkládám do podpaží... cítím jak mě Moris bere za ruku a říká : "Zvykneš si."   Já vím... odcházíme pryč ulicí, oni tam sedí.  Zase se dalo do deště. Nebo jsem si nevšiml, že nepřestalo?  Pršelo ještě tři měsíce.

 
Poslední aktualizace 21.02.2012